Konsociační demokracie - příklad Švýcarska

Abstract or Introduction

Až prakticky do konce šedesátých let dvacátého století většina politologů rozlišovala politické systémy dle typologie G. A. Almonda z roku 1956, který vymezil dva základní systémové typy – angloamerický a kontinentální (kontinentálně evropský). Pro státy jako Nizozemsko nebo skandinávské země však tato základní typologie nestačila a Almond je považoval za svébytný politický systém, který řadil někam mezi oba základní.
Do šedesátých let také v oboru převažoval názor, že demokracie může existovat a úspěšně fungovat jen za určitých a nutných podmínek, za které byly považovány především jistá národní, etnická, kulturní, jazyková a náboženská homogenita.
Na oba tyto koncepty jako jeden z prvních zareagoval nizozemský politolog Arend Lijphart, který na základě důkladného zkoumání a precizního rozboru nizozemského politického systému vydal v roce 1968 práci Politika přizpůsobení (Politics of Accomodation). V této průlomové práci vymezuje specifický typ demokracie – demokracie konsociační (consociational democracy), která může dobře fungovat i ve vnitřně rozdělených státech s několika různými, hranicemi oddělenými, kulturními, jazykovými nebo náboženskými celky.
Ve své práci bych rád pojednal o modelu konsociační demokracie. Nejprve systém vymezím a pokusím se ho obecně charakterizovat, abych ho poté ukázal některé jeho prvky na konkrétní zemi – Švýcarsku.