Loading...

Rechtsregelung des Hochschulwesens in der Tschechischen Republik

Textbook 2010 141 Pages

Law - Miscellaneous

Excerpt

Die Informationen in diesem Buch wurden mit großer Sorgfalt erarbeitet. Dennoch können Fehler nicht vollständig ausgeschlossen werden. Verlag, Autoren und ggf. Übersetzer übernehmen keine juristische Verantwortung oder irgendeine Haftung für eventuell verbliebene fehlerhafte Angaben und deren Folgen.

Alle Rechte, auch die des auszugsweisen Nachdrucks, der Vervielfältigung und Verbreitung in besonderen Verfahren wie fotomechanischer Nachdruck, Fotokopie, Mikrokopie, elektronische Datenaufzeichnung einschließlich Speicherung und Übertragung auf weitere Datenträger sowie Übersetzung in andere Sprachen, behalten sich die Autoren vor.

1. Auflage 2010

Über den Autor dieser Publikation:

Karel Schelle (1952)

ist Dozent an der Juristischen Fakultät der Masaryk Universität in Brno (Tschechische Republik), wo er seit dem Jahr 1977 tätig ist. Er befasst sich vor allem mit der tschechischen Rechtsgeschichte der Neuzeit, mit besonderer Schwerpunktsetzung auf die Geschichte der öffentlichen Verwaltung und der Gerichtsbarkeit. Er veröffentlichte mehrere Dutzend Monografien und Lehrbücher, eine große Menge an Studien und Aufsätzen in Fachzeitschriften und Sammelbänden nicht nur in der Tschechischen Republik, sondern auch im Ausland (z.B. Russland, Polen, Großbritannien und Österreich). Er nahm an einer Reihe Inlands- und Auslandskonferenzen und Symposien teil. Außer seiner wissenschaftlichen und pädagogischen Tätigkeit widmet er sich auch der Rechtspraxis. Seit dem Jahre 1991 ist er Mitglied der Tschechischen Rechtsanwaltskammer.

Mehr Informationen unter: www.schelle.cz

Kontakt-Email: karel.schelle@schelle.cz

Mr. Schelle is senior lecturer (docent) at Faculty of Law of Masaryk University in Brno where he has worked since 1977. He specializes on modern history of Czech law, especially on history of public administration and judiciary. He has published dozens of monographs and textbooks, studies and articles in scientific journals and conference proceedings in Czech and abroad (e.g. Russia, Poland, Great Britain and Austria). Mr. Schelle has participated in a number of domestic and international scientific conferences and symposiums. Next to leading scientific and educational activities, he is active in legal practice too. He has been a member of the Czech Bar Association since 1991.

More information: www.schelle.cz

Contact-email: karel.schelle@schelle.cz

Zusammenfassung

Die Hochschulen (Universitäten) in der Tschechischen Republik haben eine schwierige Entwicklung hinter sich. Nach der Ausrufung der Tschechoslowakischen Republik im Jahre 1918 wurden neue Universitäten und Hochschulen errichtet, welche einerseits den Charakter der öffentlichen Körperschaften hatten und andererseits jedoch immer noch als staatliche Anstalten begriffen wurden. Im Jahre 1920 wurden die Prager Universitäten sogar durch das Gesetz explizit für Subjekte der Vermögensrechte anerkannt.

Seit 1945 wurden weitere Hochschulen gegründet; nach 1948 änderte sich jedoch die Stellung aller Hochschulen wesentlich. Nach den vom damaligen Regime geltend gemachten Regeln trug das Gesetz Nr. 58/1950 Slg., Hochschulgesetz die Zuständigkeit betreffend die Vermögensrechte und die Selbstverwaltung „in die Hände der Regierung und des Schulwesensministers" über. Durch die Verstaatlichung der Hochschulen kam es auch zur Verstaatlichung der Wissenschaft. Die Hochschulen sollten künftig dem Staat und selbstverständlich einer einzigen regierenden Partei dienen. Die späteren Hochschulgesetze (Nr. 19/1966 Slg. und Nr. 39/1980 Slg.) brachten zwar einige positive Änderungen, jedoch auf dem Prinzip änderte sich nicht viel. Nach damaliger Verfassung war die kommunistische Partei die führende Kraft in der Gesellschaft und im Staat und Marxismus-Leninismus wurde immer noch für die Staatsanschauung betrachtet.

Kurz nach November 1989 wurde es mit Arbeiten an neuem Hochschulgesetz angefangen. Der Abgeordnetenentwurf wurde durch die Föderalversammlung der Tschechoslowakischen Föderativen Republik am 4. Mai 1990 verabschiedet (und unter Nr. 172/1990 Slg. verkündet). Das Gesetz wurde als eine Rahmenrechtsregelung (45 Paragraphen) gefasst, welche eine beschleunigte Transformation der Hochschulen in demokratisch organisierte Selbstverwaltungsinstitutionen ermöglichen sollte. Es garantierte die Wissenschaftsfreiheit, die Veröffentlichung der Ergebnisse und weitere akademische Rechte und Freiheiten. Zugleich sollte es die Zeit für die Ausarbeitung einer neuen, ausreichend breiten und fundierten Rechtsregelung verschaffen, welche dem Stand in europäischen demokratischen Staaten entsprechen würde.

Im Jahre 1993 wurde nur eine Teilnovelle (Gesetz Nr. 216/1993 Slg.) verabschiedet, die nur die personellen Fragen betraf und in die Selbstverwaltung der Hochschulen eingriff.

Eine neue Rechtsregelung des Hochschulwesens wurde im Jahre 1998 erlassen (Gesetz Nr. 111/1998 Slg.). Die Vorgelegte Monographie umfasst nicht nur den Text dieses Gesetzes, sondern auch weitere zusammenhängende Vorschriften.

Sie geht von der folgenden Publikation aus ; Schelle, K.: Právni úprava vysokého školství. Praha, Eurolex Bohemia 2003. 189 S. (ISBN 80-86432-28-9).

ÚVODEM

Vysoké školy (university) prošly v České republice béhem staletí složitým vývojem. Po vyhlášení nové Československé republiky v roce 1918 byly zŕizovány nové university i vysoké školy,které byly na jednu stranu verejnými korporacemi, na stranu druhou však stále zústávaly a byly také státem chápány jako státní ústavy.Pražské university byly v roce 1920 dokonce zákonem výslovné uznány za subjekty majetkových práv.

Od roku 1945 byly zakládány četné další vysoké školy, po roce 1948 se však postavení všech vysokých škol podstatné zménilo. Zákon o vysokých školách č. 58/1950 Sb. svéŕil - podle pravidel uplatňovaných tehdejším režimem - púsobnost týkající se majetkových práv a samosprávy „do rukou vlády a ministra školství". Zestátnéním vysokých škol došlo i k zestátnéní védy. Vysoké školy mély napŕíšté sloužit státu a samozrejmé i jediné monopolné vládnoucí politické strané. Pozdéjší zákony o vysokých školách (č. 19/1966 Sb. a č. 39/1980) pŕinesly sice nékteré zčásti pozitivní zmény, na principu se však mnoho nezménilo. Podle tehdejší ústavy byla vedoucí silou ve společnosti i ve státé jediná komunistické strana a státním názorem stále zústával marxismus - leninismus.

Krátce po listopadu 1989 se započalo s pracemi nad novým zákonem o vysokých školách, který byl pŕedložen jako poslanecký návrh a schválen Federálním shromáždéním ČSFR 4. kvétna 1990 (vyhlášen pod č. 172/1990 Sb.). Zákon byl pojat jako rámcová právní úprava (45 paragrafú), která má umožnit urychlenou pŕeménu vysokých škol v demokraticky organizované samosprávné instituce, na nichž je zaručena svoboda védeckého bádání a zveŕejňování jeho výsledkú, právo vyučovat a učit se, jakož i další akademická práva a svobody. Současné mél být poskytnut čas pro vypracování nové, dostatečné široké a fundované zákonné úpravy, která by odpovídala zvyklostem evropských demokratických státú.

V roce 1993 byla pŕijata jenom dílčí novela (zákon č. 216/1993 Sb.), která se týkala pouze otázek personálních, zasáhla výrazné do samosprávy vysokých škol a setkala se na nich s výrazným nesouhlasem (pozoruhodná je okolnost, že návrh na zrušení nékterých ustanovení zákona pro jejich rozpor s Ústavou a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách sice Ústavní soud formálné zamítl, ve skutečnosti se však ani pro vyhovéní návrhu ani pro jeho zamítnutí nenašla dostatečná vétšina soudcú - nález č. 24/1994 Sb. nálezú a usnesení Ústavního soudu).

Zákon z roku 1990, byl síce svými východisky demokratický, mnohé závažné otázky však výslovné neŕešil a ŕešení prenechával praxi, která byla rozkolísaná a v mnohém závisela na aktuálni politické konstelaci. Zejména samotné právni postavení vysokých škol nebylo dostatečné jasné, protože byly sice (stejné jako jejich fakulty) primo ze zákona právnickými osobami, mély však být financovány ze státních zdrojù a byly proto pojímány jako státní (pŕíspévkové) organizace, které nemají vlastní majetek a s majetkem státu pouze hospodaŕí.

V roce 1932 význačný český konstitucionalista prof. Vavŕínek v polemice proti pojetí universit jako pouhých státních ùstavù napsal: „Jest dobrodiní pro stát, kde uvnitŕ jeho skladby jsou nezávislé korporace, které mají schopnost samosprávy, jejich trvalost

omezuje všemocnost státu, v jejich užším kruhu možno svobodné se rozvíjeti, dosíci cti a pravé dùstojnosti ve sboru, proniknutém týmž pŕesvédčením společného ducha a povinnosti stavu, bez potŕeby zavdéčovat se mocným nebo lichotiti davu veŕejného mínéní". Tato myšlenka je ve své podstaté platná dosud a také jí se inspiroval tento návrh.

Ústava České republiky sice o vysokých školách a jejich právu na samosprávu nic nestanoví (upravuje jen územní samosprávu a zaručuje samosprávu územních samosprávných celkù), jej í demokratická východiska však dovolují závér, že stejné jako územní společenství občanú (obce ve smyslu územním) mají právo na samosprávu i ona „vysokoškolská" společenstva „učících a učících se" (universitas doctorum, magistrorum et scholarium) - ve svém púvodním významu, tedy akademické obce, s jejichž existencí i dosavadní zákon vysoké školy nerozlučné spojuje, a na nichž samosprávu vysokých škol zakládá.

Listina základních práv a svobod zaručuje každému právo na vzdélání, včetné vzdélání vysokoškolského - státním občanúm České republiky navíc zaručuje podle jejich schopností a možností společnosti vysokoškolské vzdélání bezplatné (čl. 33 odst. 1, 2). Zákon má stanovit, za jakých podmínek mají státní občané České republiky pŕi studiu právo na pomoc státu (čl. 33 odst. 4).

Zŕizovat soukromé (tj. jiné než státní, veŕejné) vysoké školy a vyučovat na nich lzejen za podmínek stanovených zákonem, na takových školách se múže vzdélání poskytovat za úplatu (čl. 33 odst. 3 Listiny).

Svoboda védeckého bádání a umélecké tvorby je zaručena (čl. 15 odst. 2 Listiny). Zaručeny jsou svoboda projevu a právo na informace, každý má právo vyjadŕovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným zpùsobem, jakož i svobodné vyhledávat, pŕijímat a rozšiŕovat ideje a informace. Omezení téchto práv je pŕípustné jen na základé zákona azdùvodù Listinou stanovených (čl. 17 Listiny).

Z téchto ústavních principù vyšel nový vysokoškolský zákona, když koncipuje tuto organizační soustavu českého vysokého školství:

oprávnení mirici k tomu, aby verejná vysoká škola poskytovala vysokoškolské vzdélání ŕádné nejen po stránce kvantitatívni, ale zvlášté také po stránce kvalitatívni (§ 116 - § 126) akreditace studijnich programú, habilitačniho ŕizeni a ŕizeni ke jmenováni profesorem), aby statutárni predpisy verejné vysoké školy nevybočovaly z mezi zákona (§ 62), aby nevhodnými majetkoprávnimi úkony verejné vysoké školy nebylo ohrožováno plnéni jejich úkolú (§ 63) atd.

Současné maji verejné vysoké školy vykonávat i nékteré púsobnosti v oboru státni správy (§ 127 pism. n. - obdoba tzv. prenesené púsobnosti obci).

Zákon stanovil, že dnem kdy zákon nabude účinnosti, prejde na verejné vysoké školy vlastnictvi majetku státu, k némuž jim zatim pŕisluši pouhé právo hospodaŕeni (§ 28 odst. 2). Obdobné by tomu mélo být také u universitnich nemocnic, jejichž zŕizeni je navrhováno (§ 59 odst. 3).

Veŕejnými vysokými školami ve smyslu navrhovaného zákona by se pŕimo ze zákona mély stát dosavadni vysoké školy uvedené v pŕiloze k zákonu (§ 136 odst. 1).

2. Existenci soukromých vysokých škol zákon pŕipoušti (§ 66), nepočitá však s tim, že by se mély stát páteŕi českého vysokého školstvi. Oprávnéni púsobit jako soukromá vysoká škola múže mit jen právnická osoba se sidlem v České republice, které Ministerstvo školstvi udélilo státni souhlas.

3. Vojenské a policejni vysoké školy maji zcela specifickou funkci a proto i postaveni odlišné od vysokých škol „civilnich". Jejich hlavnim úkolem by mélo být vychovávat a vzdélávat vojáky a policisty z povoláni, což respektuje i dosavadni zákonná úprava mj. tim, že púsobnosti, které jinak náleži ministru (ministerstvu) školstvi, svéŕuje ministru (ministerstvu) obrany resp. vnitra. Témito vysokými školami jsou dosud Vysoká vojenská škola pozemniho vojska ve Vyškové, Vojenská akademie v Brné, Vojenská lékaŕská akademie J. E. Purkyné v Hradci Králové a Policejni akademie v Praze, která uskutečňuje ucelenou část vysokoškolského studia, po jehož ukončeni vydává vysvédčeni, popŕ. pŕiznává titul "bakaláŕ". Tyto vojenské a policejni akademie se z naznačených dúvodú nemohou pŕetvoŕit v právné samostatné veŕejnoprávni korporace a mélo by být proto zachováno jejich dosavadni postaveni jakožto státnich organizad (ústavú).

Zákon vidi ŕešeni v tom, že dosavadni zákon o vysokých školách zústane pro tyto akademie v platnosti do doby, kdy o nich bude pŕijat zvláštni zákon (§ 132). Jejich zaŕazeni do rámce navrhovaného zákona by nebylo funkčni a celkovou koncepci zákona by deformovalo.

Zákon neni v rozporu s ústavnim poŕádkem České republiky ani s mezinárodnimi smlouvami podle čl. 10 Ústavy. Sám o sobé neklade nové nároky na plnéni ze státniho rozpočtu (pŕedpokládá se, že celkovou výši stálých dotaci pro veŕejné vysoké školy rozepisovaných Ministerstvem školstvi by každodenné stanovil státni rozpočet, s nárokem soukromých vysokých škol na dotace ze státniho rozpočtu se nepočitá).[1]

Zákon č. 111/1998 Sb. ze dne 22. dubna 1998 o vysokých

ŠKOLÁCH A o ZMENE A DOPLNENÍ ĎALŠÍCH ZáKONÚ (ZÁKON O VYSOKÝCH

školách)

ve znení zmén a doplňkú vyplývajících ze zákonú č. 210/2000 Sb. a č. 147/2001 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákone České republiky:

čÁST PRVNÍ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

Úvodní ustanovení

Vysoké školy jako nejvyšší článek vzdelávací soustavy jsou vrcholnými centry vzdelanosti, nezávislého poznání a tvurčí činnosti a mají klíčovou úlohu ve vedeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti tím, že:

a) uchovávají a rozhojňují dosažené poznání a podle svéhotypu a zaméŕení pestují činnost vedeckou, výzkumnou, vývojovou, umeleckou nebo další tvurčí činnost,
b) umožňují v souladu s demokratickými princípy prístup k vysokoškolskému vzdelání, získání odpovídající profesní kvalifikace a prípravu pro výzkumnou práci a další náročné odborné činnosti,
c) poskytují další formy vzdelávání a umožňují získávat, rozšiŕovat, prohlubovat nebo obnovovat znalosti z ruzných oblastí poznání a kulturya podílejí se tak na celoživotním vzdelávání,
d) hrají aktivní roli ve verejné diskusi o společenských a etických otázkách, pŕi pestování kulturní rozmanitosti a vzájemného porozumení, pŕi utváŕení občanské společnosti a pŕíprave mladých lidí pro život v ní,
e) pŕispívají k rozvoji na národní a regionální úrovni a spolupracují s ruznými stupni státní správy a samosprávy, s podnikovou a kulturní sférou,
f) rozvíjejí mezinárodní a zvlášte evropskou spolupráci jako podstatný rozmer svých činností, podporují společné projekty s obdobnými institucemi v zahraničí, vzájemné uznávání studia a diplomu, výmenu akademických pracovníku a studentu.

(1) Vysoká škola uskutečňuje akreditované študijní programy a programy celoživotního vzdélávání. Typ vysokoškolské vzdelávací činnosti je určen typem uskutečňovaných akreditovaných studijních programu. Typy studijních programu jsou bakaláŕský, magisterský a doktorský.
(2) Vysoká škola je právnickou osobou.
(3) Vysoká škola je univerzitní nebo neuniverzitní.
(4) Vysoká škola univerzitní muže uskutečňovat všechny typy studijních programu a v souvislosti s tím vedeckou a výzkumnou, vývojovou, umeleckou nebo další tvurčí činnost.
(5) Vysoká škola neuniverzitní uskutečňuje bakaláŕské studijní programy a muže též uskutečňovat magisterské studijní programy a v souvislosti s tím výzkumnou, vývojovou, umeleckou nebo další tvurčí činnost. Vysoká škola neuniverzitní se nečlení na fakulty.
(6) Typ vysoké školy je uveden v jejím statutu a musí být v souladu se stanoviskem Akreditační komise.
(7) Vysoká škola je verejná, soukromá nebo státní. Státní vysoká škola je vojenská nebo policejní.
(8) Na vzdelávací a vedecké, výzkumné, vývojové, umelecké nebo další tvurčí činnosti vysokých škol se mohou podílet i jiné právnické osoby, které se touto činností zabývají.
(9) Nikdo krome vysoké školy nemá právo pŕiznávat akademický titul, konat habilitační ŕízení, konat ŕízení ke jmenování profesorem, používat akademické insígnie a konat akademické obŕady.
(10) Na vysokých školách je nepŕípustné zakládat a organizovat činnost politických stran a politických hnutí.[2]

Akademická obec vysoké školy

Akademičtí pracovníci a studenti vysoké školy tvoŕí akademickou obec vysoké školy.

Akademické svobody a akademická práva

Na vysoké škole se zaručují tyto akademické svobody a tato akademická práva:

a) svoboda vedy, výzkumu a umelecké tvorby a zveŕejňování jejich výsledku,
b) svoboda výuky spočívající predevším v její otevrenosti ruzným vedeckým názorum, vedeckým a výzkumným metodám a umeleckým smerum,
c) právo učit se zahrnující svobodnou volbu zamerení studia v rámci studijních programu a svobodu vyjadrovat vlastní názory ve výuce,
d) právo členu akademické obce volit zastupitelské akademické orgány,
e) právo používat akademické insignie a konat akademické obrady.

ČÁST DRUHÁ

VEREJNÁ VYSOKÁ ŠKOLA A JEJÍ SOUČÁSTI HLAVA I

VEREJNÁ VYSOKÁ ŠKOLA

Zŕízení verejné vysoké školy

(1) Verejná vysoká škola se zrizuje a zrušuje zákonem. Zákon též stanoví její název a sídlo.
(2) Verejná vysoká škola se muže sloučit nebo splynout jen s jinou verejnou vysokou školou; rozdelit se muže jen na jiné verejné vysoké školy. Tyto zmeny je možné provést pouze zákonem.
(3) V prípade zrušení verejné vysoké školy podle odstavce 1 nebo sloučení, splynutí nebo rozdelení verejné vysoké školy podle odstavce 2 zákon též stanoví, na které právnické osoby prechází její majetek a závazky a které verejné vysoké školy umožní dokončení vysokoškolského vzdelání studentum zrušené verejné vysoké školy.

(1) Do samosprávné pusobnosti verejné vysoké školy patrí zejména:

a) vnitrní organizace,
b) určování počtu prijímaných uchazeču o studium, podmínek pro prijetí ke studiu a rozhodování v prijímacím rízení,
c) tvorba a uskutečňování studijních programu,
d) organizace studia,
e) rozhodování o právech a povinnostech studentu,
f) zamerení a organizace vedecké, výzkumné, vývojové, umelecké nebo další tvurčí činnosti,
g) pracovneprávní vztahy a určování počtu akademických pracovníku a ostatních zamestnancu,
h) habilitační rízení a rízení ke jmenování profesorem,
i) spolupráce s jinými vysokými školami a právnickými osobami a zahraniční styky,
j) ustavování samosprávných akademických orgánu vysoké školy, pokud tento zákon nestanoví jinak,
k) hospodarení vysoké školy a nakládání s majetkem v souladu se zvláštními predpisy,
l) stanovení výše poplatku spojených se studiem.

(2) Organizad a činnost verejné vysoké školy, jakož i postavení členu akademické obce upravují její vnitŕní predpisy.

(3) Státní orgány mohou zasahovat do činnosti verejné vysoké školy jen na základe a v mezích zákona a zpusobem zákonem stanoveným.

Orgány verejné vysoké školy

(1) Samosprávnými akademickými orgány verejné vysoké školy jsou

a) akademický senát,
b) rektor,
c) vedecká rada nebo umelecká rada nebo na neuniverzitní vysoké škole akademická rada (dálejen „vedecká rada verejné vysoké školy"),
d) disciplinární komise.

(2) Ďalšími orgány verejné vysoké školy jsou

a) správní rada verejné vysoké školy,
b) kvestor.

Akademický senát verejné vysoké školy

(1) Akademický senát verejné vysoké školy je jejím samosprávným zastupitelským akademickým orgánem. Má nejméne jedenáct členu, z toho nejméne jednu tretinu a nejvýše jednu polovinu tvoŕí studenti. Členy akademického senátu volí ze svých ŕad členové akademické obce verejné vysoké školy. Volby jsou tajné. K platnosti voleb je tŕeba účasti nejméne 15 % členu akademické obce verejné vysoké školy. V prípade, kdy účast členu akademické obce bude nižší, budou se volby opakovat. Nebude-li ani v takovémto prípade požadovaná účast členu akademické obce splnena, volby se budou opakovat bez ohledu na účast členu akademické obce. Vnitŕní predpis verejné vysoké školy stanoví zejména počet členu akademického senátu, zpusob jejich volby a zpusob volby pŕedsedy akademického senátu, orgány akademického senátu a jejich ustavování a duvody zániku členství v akademickém senátu a pŕípadnou neslučitelnost členství v akademickém senátu s výkonem jiných funkcí.

(2) Členství v akademickém senátu je neslučitelné s funkcí rektora, prorektoru, dekanu a prodekanu.

(3) Funkční období jednotlivých členu akademického senátu veŕejné vysoké školy je nejvýše tŕíleté. Funkční období všech členu akademického senátu veŕejné vysoké školy skončí, jestliže akademický senát po dobu šesti mesícu nekoná podle § 9. Rektor nejpozdeji do 30 dnu vyhlásí nové volby.

(4) Zasedání akademického senátu verejné vysoké školy jsou verejné prístupná. Rektor nebo v jeho zastoupení prorektor má právo vystoupit na zasedání, kdykoliv o to požádá. Na žádost rektora je predseda akademického senátu povinen bezodkladné svolat mimorádné zasedání akademického senátu verejné vysoké školy.

§9

(1) Akademický senát verejné vysoké školy

a) rozhoduje na návrh rektora o zrízení, sloučení, splynutí, rozdélení nebo zrušení součástí vysoké školy,
b) schvaluje vnitrní predpisy vysoké školy a jejích součástí,
c) schvaluje rozpočet vysoké školy predložený rektorem a kontroluje využívání
finančních prostredku vysoké školy,
d) schvaluje výroční zprávu o činnosti a výroční zprávu o hospodarení vysoké školy predloženou rektorem,
e) schvaluje hodnocení činnosti vysoké školy predložené rektorem,
f) schvaluje návrh rektora na jmenování a odvolání členu védecké rady a disciplinární komise verejné vysoké školy,
g) schvaluje podmínky pro prijetí ke studiu ve studijních programech, které se
neuskutečňují na fakultách,
h) usnáší seo návrhu na jmenování rektora, poprípadé navrhuje jeho odvolání z funkce,
i) schvaluje dlouhodobý zámér vzdélávací a védecké, výzkumné, vývojové, umélecké nebo další tvurčí činnosti verejné vysoké školy a jeho každoroční aktualizaci (dále jen "dlouhodobý zámér verejné vysoké školy") po projednání ve védecké radé.

(2) Akademický senát verejné vysoké školy se vyjadruje zejména

a) knávrhumtéch studijních programu, které se neuskutečňují na fakultách,
b) k záméru rektora jmenovat nebo odvolat prorektory,
c) k právním úkonum, které vyžadují souhlas správní rady verejné vysoké školy podle § 15 odst. 1 písm. a) až d),
d) kpodnétum a stanoviskum správní rady verejné vysoké školy podle § 15 odst. 3.

(3) O návrzích zejména podle odstavce 1 písm. h) se akademický senát verejné vysoké školy usnáší tajným hlasováním. Návrh na jmenování rektora je prijat, jestliže se pro néj vyslovila nadpoloviční vétšina všech členu akademického senátu verejné vysoké školy; návrh na jeho odvolání je prijat, jestliže se pro néj vyslovily nejméné tri pétiny všech členu akademického senátu.

Rektor

(1) V čele verejné vysoké školy je rektor; jedná a rozhoduje ve vécech školy, pokud zákon nestanoví jinak.
(2) Rektora jmenuje a odvolává na návrh akademického senátu verejné vysoké školy prezident republiky. Návrh se podává prostrednictvím ministra školství, mládeže a telovýchovy (dále jen "ministr").
(3) Funkční období rektora je tríleté. Funkci rektora muže tatáž osoba vykonávat na téže verejné vysoké škole nejvýše dve po sobe bezprostredne jdoucí funkční období.
(4) Rektora zastupují v jím určeném rozsahu prorektori. Prorektory jmenuje a odvolává rektor.
(5) Mzdu rektora stanoví ministr.

Z dúvodovézprávy

Zde jsou obsaženy princípy společné pro verejné i soukromé vysoké školy. Zdôrazňuje se predevším nerozlučná souvislost vzdélávací činnosti vysokých škol s jejich činností védeckou a výzkumnou (§ 2 odst. 1). Vysokým školám se vyhrazuje oprávnéní poskytovat nejvyšší stupeň vzdélání, priznávat akademické tituly (srov. § 73 až 75) a konat

habilitační rízení, resp. ve stanoveném rozsahu konat rízení ke jmenování profesorú (srov. § 109 až 114), v souvislosti s tím se jiným osobám zakazuje užívat označení "vysoká škola” a další označení, která jsou vyhrazena jen vysokým školám podle návrhu zákona.

Každá vysoká škola musí mít nejméné jeden v rámci akreditace schválený magisterský studijní program (§ 3), nestačí tedy pouhý studijní program bakalárský, ani pouhý program doktorský.

Výslovné se stanoví, že vysoká škola se múže dohodnout s jinými právnickými osobami o jejich účasti na vzdélávací, védecké a výzkumné činnosti vysoké školy (§ 6). Tyto právnické osoby se ovšem na uvedených činnostech vysoké školy mohou jen podílet, nemúže být proto na né prenesena celková odpovédnost vysoké školy za uskutečňování určitých studijních programú apod.

V § 7 je definována akademická obec vysoké školy (k pojmu "akademický pracovník" viz § 105, k pojmu "student" § 95). Akademické orgány verejné vysoké školy jsou podrobnéji upraveny v § 17 - 24, o akademických funkcionárích se podrobnéji pojednává v § 19 - 22. Navrhuje se, aby akademickou obec, akademické orgány a akademické funkcionáre mély i soukromé vysoké školy (srv. § 70), neboťjde o pojmové znaky každé vysoké školy.

Podle čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se lze práva na vysokoškolské vzdélání (čl. 33 odst. 1 Listiny) domáhat v mezích zákonú, která ust. čl. 33 odst. 1 provádéjí. V návrhu zákona se proto stanoví (§ 8), že každý má právo studovat na vysoké škole, jestliže splňuje podmínky stanovené tímto zákonem a v jeho mezích vysokou školou nebo fakultou. Návrh zákona stanoví podrobnéjší podmínky v § 78 a v § 79 pak upravuje rozsah oprávnéní vysoké školy tyto podmínky konkretizovať vzhledem k charakteru studijního programu a dalším okolnostem.

Verejným i soukromým vysokým školám se ukládá povinnost (§ 9) zajistit studentúm možnost dokončení stejných nebo obdobných studijních programó na jiné vysoké škole, byla-li vysoká škola zrušena. Obdobnou povinnost mají mít vysoké školy i v prípadé, že akreditace studijního programu byla pozastavena nebo odňata (§ 121). Taková povinnost je sice téžko prímo vynutitelná, v prípadé jejího porušení však môže pricházet v úvahu napr. právo na náhradu škody.

Akademické svobody a akademická práva se zaručují na verejných vysokých školách (§ 10), a to jak témto školám samotným, tak i akademickým obcím a jejich členúm. Jde jen o jeden z pojmových znakú vysoké školy.

Na vysokých školách má být zakázáno organizovat činnost politických stran nebo politických hnutí (§ 11), protože vysoké školy mají být v tomto smyslu nepolitické. Návrh tímto ustanovením navazuje na ust. § 5 odst. 3 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znénípozdéjších predpisú, podle néhož zakládat a organizovat činnost stran a hnutí na pracovištích nebo v prípadech stanovených zvláštními zákony je neprípustné (zvláštní úprava je potrebná, protože pro studenty není vysoká škola "pracovištém").

Vedecká rada verejné vysoké školy

(1) Členy vedecké rady verejné vysoké školy jmenuje a odvolává rektor.
(2) Členy védecké rady verejné vysoké školy jsou významní pŕedstavitelé oboru, v nichž vysoká škola uskutečňuje vzdélávací a védeckou, výzkumnou, vývojovou, uméleckou nebo další tvúrčí činnost. Nejméné jedna tretina členu jsou jiné osoby než členové akademické obce této školy.
(3) Pŕedsedou védecké rady verejné vysoké školy je rektor.

(1) Védecká rada verejné vysoké školy

a) projednává dlouhodobý zámér verejné vysoké školy,
b) schvaluje studijní programy, pokud jejich schválení nepatrí do pusobnosti védecké rady nebo umélecké rady fakulty (dále jen „védecká rada fakulty"),
c) vykonává pusobnost v ŕízení ke jmenování profesorem a v habilitačním ŕízení v rozsahu stanoveném tímto zákonem.

(2) Védecká rada verejné vysoké školy se vyjadruje k otázkám, které jí predloží rektor.

Disciplinárni komise verejné vysoké školy

(1) Členy disciplinárni komise verejné vysoké školy a jejího predsedu jmenuje rektor z rad členu akademické obce. Polovinu členu disciplinárni komise tvorí studenti.
(2) Funkční období členu disciplinárni komise verejné vysoké školy je nejvýše dvouleté.
(3) Disciplinárni komise verejné vysoké školy projednává disciplinárni prestupky studentu verejné vysoké školy, pokud nejsou zapsáni na žádné z jejich fakult, a predkládá návrh na rozhodnuti rektorovi.
(4) Pokud jsou všichni studenti verejné vysoké školy zapsáni na jejich fakultách, disciplinárni komise verejné vysoké školy se nezrizuje.

Správni rada verejné vysoké školy

(1) Správni rada verejné vysoké školy má nejméne devet členu, jejich počet musi být vždy delitelný tremi. Členy správni rady verejné vysoké školy po projednáni s rektorem jmenuje a odvolává ministr tak, aby v ni byli pŕiméŕené zastoupeni zejména predstavitelé verejného života, územni samosprávy a státni správy. Členové správni rady nemohou být zamestnanci dané verejné vysoké školy.
(2) Členové správni rady verejné vysoké školy jsou jmenováni na dobu šesti let. Po prvnim jmenováni členu správni rady se losem urči jména jedné tretiny členu, jejichž funkčni obdobi skonči po dvou letech, a jedné tretiny členu, jejichž funkčni obdobi skonči po čtyrech letech.
(3) Zasedáni správni rady verejné vysoké školy svolává jeji predseda, a to nejméne dvakrát ročne. Rektor nebo v jeho zastoupeni prorektora kvestor má právo se zúčastnit zasedáni správni rady. Na žádost rektora je predseda správni rady povinen svolat mimorádné zasedáni správni rady verejné vysoké školy. Volbu predsedy, mistopredsedu a zpusob jednáni správni rady verejné vysoké školy upravi jeji statut, který schvaluje ministr.

(1) Správni rada verejné vysoké školy vydává predchozi pisemný souhlas

a) k právnim úkonum, kterými vysoká škola hodlá nabýt nebo prevést nemovité veci,
b) k právnim úkonum, kterými vysoká škola hodlá nabýt nebo prevést movité veci, jejichž cena je vyšši než petisetnásobek částky, od niž jsou veci považovány podle zvláštniho predpisu3 za hmotný majetek,
c) k právním úkonum, kterými vysoká škola hodlá zrídit vecné bremeno nebo predkupní právo,
d) k právním úkonum, kterými vysoká škola hodlá založit jinou právnickou osobu, a k penéžitým a nepenežitým vkladum do techto a jiných právnických osob.

(2) Správni rada verejné vysoké školy se vyjadruje zejména

a) k dlouhodobému zámeru verejné vysoké školy a k dalším vécem, které jí k projednání predloží rektor nebo ministr,
b) k rozpočtu vysoké školy,
c) k výroční zprávé o činnosti a výroční zprávé o hospodarení vysoké školy a k výsledkum hodnocení činnosti vysoké školy.

(3) Správní rada verejné vysoké školy dává podnety a vyjadruje stanoviska k činnosti verejné vysoké školy, která zverejňuje.

(4) Pri úplatném smluvním prevodu movité veci podle odstavce 1 písm. b) se cena4 sjednává ve výši, která je v daném míste a čase obvyklá; bezúplatne lze movitou vec prevést pouze ve verejném zájmu nebo je-li bezúplatný prevod hospodárnejší než jiný zpusob naložení s vecí.

(5) Správní rada verejné vysoké školy právní úkon neschválí, jestliže je v rozporu s požadavkem rádného využívání majetku verejné vysoké školy nebo jestliže by jím bylo ohroženo plnení úkolu školy.

(6) Vydání predchozího písemného souhlasu k právním úkonum uvedeným v odstavci 1 písm. a) až d) je povinna správní rada verejné vysoké školy oznámit do sedmi dnu od jeho vydání Ministerstvu školství, mládeže a telovýchovy (dále jen „ministerstvo").

(7) Právní úkony uvedené v odstavci 1 písm. a) až d) jsou bez souhlasu správní rady verejné vysoké školy a bez oznámení ministerstvu podle odstavce 6 neplatné.

(8) Správní rada verejné vysoké školy dbá na zachování účelu, pro který byla verejná vysoká škola zrízena, na uplatnení verejného zájmu v její činnosti a na rádné hospodarení s jejím majetkem.

(9) Činnost členu správní rady verejné vysoké školy je úkonem v obecném zájmu.5 Temto osobám poskytuje verejná vysoká škola cestovní náhrady podle zvláštního predpisu;6 ministerstvo jim muže poskytnout odmenu.
(10) Na činnost členu správní rady verejné vysoké školy se vztahují zvláštní predpisy.7

§ 124 odst. 1 a 2 zákoníku práce.

Kvestor

(1) Kvestor ridi hospodárení a vnitŕní správu verejné vysoké školy a vystupuje jejím jménem v rozsahu stanoveném opatrením rektora.
(2) Kvestora jmenuje a odvolává rektor.

Vnitŕní predpisy verejné vysoké školy

(1) Vnitŕními predpisy verejné vysoké školy jsou

a) statut verejné vysoké školy,
b) volební a jednací ŕád akademického senátu verejné vysoké školy,
c) vnitŕní mzdový predpis,8
d) jednací ŕád vedecké rady verejné vysoké školy,
e) ŕád výberového ŕízení pro obsazování míst akademických pracovníku,
f) studijní a zkušební ŕád,
g) stipendijní ŕád,
h) disciplinární ŕád pro studenty,
i) další pŕedpisy, pokud tak stanoví statut veŕejné vysoké školy.

(2) Statut veŕejné vysoké školy obsahuje zejména

a) název, sídlo a typ vysoké školy,
b) právní pŕedchudce,
c) podmínky pro pŕijetí ke studiu a zpusob podávání pŕihlášek,
d) podmínky studia cizincu,
e) seznam akreditovaných studijních programu uskutečňovaných na vysoké škole včetné jejich typu, formy výuky a standardní doby studia a seznam oboru, ve kterých je vysoká škola oprávnéna konat habilitační ŕízení nebo ŕízení ke jmenování profesorem, f) vymezení obsahu, podmínek a četnosti hodnocení činnosti vysoké školy,
f) organizační strukturu,
g) ustanovení o poplatcích spojených se studiem,
h) pravidla pro užívání akademických insígnií a pro konání akademických obŕadu,
i) pravidla hospodaŕení veŕejné vysoké školy.

Rozpočet verejné vysoké školy

(1) Verejná vysoká škola sestavuje svuj rozpočet a hospodári podie nej. Rozpočet sestavuje na kalendárni rok, vyúčtování výsledku svého hospodareni provede po skončení kalendárniho roku a predloží ho ministerstvu v termínech určených pro zúčtováni finančnich vztahu se státním rozpočtem. Rozpočet verejné vysoké školy je sestavován jako vyrovnaný.

(2) Príjmy rozpočtu verejné vysoké školy jsou zejména

a) dotace ze státniho rozpočtu (dále jen "dotace"),
b) poplatky spojené se studiem,
c) výnosy z majetku,
a) d) jiné príjmy ze státniho rozpočtu, ze státnich fondu a z rozpočtu obci,
d) výnosy z doplňkové činnosti,
e) príjmy z daru a dedictví.

(3) Verejná vysoká škola má nárok na dotaci na uskutečňováni akreditovaných studijních programu a programu celoživotniho vzdelávání, s nimi spojenou vedeckou, výzkumnou, vývojovou, umeleckou nebo dalši tvurčí činnost a na rozvoj vysoké školy. Verejné vysoké škole se muže poskytnout dotace na ubytování a stravováni studenti! Podminky dotaci, jejich užití a zúčtováni se ridi obecnými predpisy pro nakládáni s prostredky státniho rozpočtu.[9]

(4) Pro výši dotaci je rozhodný dlouhodobý zámer verejné vysoké školy, dlouhodobý zámer vzdelávací a vedecké, výzkumné, vývojové, umelecké a dalši tvurčí činnosti pro oblast vysokých škol vypracovaný ministerstvem a jeho každoroční aktualizace (dále jen "dlouhodobý zámer ministerstva"), typ a finanční náročnost akreditovaných studijních programu a programu celoživotniho vzdelávání, počet studentu a dosažené výsledky ve vzdelávací a vedecké nebo výzkumné, vývojové, umelecké a dalši tvurčí činnosti a jeji náročnost.

(5) Verejná vysoká škola zrizuje tyto fondy:

a) rezervní fond na krytí ztrát v následujících účetnich obdobich,
b) fond reprodukce investičniho majetku,
c) stipendijní fond,
d) fond odmen.

(6) Fondy verejné vysoké školy jsou vytváreny z hospodárského výsledku po zdanení, stipendijní fond též prevodem poplatku spojených se studiem podle § 58 odst. 7, fond reprodukce investičniho majetku též z odpisu hmotného a nehmotného majetku.[10]

(7) Prostredky rozpočtu se používají pouze na financováni činnosti, pro které byla verejná vysoká škola zrízena, a na financováni doplňkové činnosti podle § 20 odst. 2.

Majetek verejné vysoké školy

(1) Verejná vysoká škola vlastní majetek potrebný k činnostem, pro které byla zrízena. Majetkem verejné vysoké školy jsou veci, byty a nebytové prostory, práva a jiné majetkové hodnoty.
(2) O nakládání s majetkem verejné vysoké školy rozhoduje rektor nebo orgány nebo osoby, o nichž to stanoví statut verejné vysoké školy. V prípadech uvedených v § 15 odst. 1 písm. a) až d) rozhoduje rektor po predchozím souhlasu správní rady verejné vysoké školy.
(3) Verejná vysoká škola nemuže nabývat jiné cenné papíry než cenné papíry vydané státem nebo cenné papíry, za jejichž splacení se stát zaručil.

Hospodárení verejné vysoké školy

(1) Verejná vysoká škola je povinna majetek užívat k plnení úkolu ve vzdelávací a vedecké, výzkumné, vývojové, umelecké nebo další tvurčí činnosti. Mužejej užívat i k doplňkové činnosti v souladu s tímto zákonem.
(2) V doplňkové činnosti verejná vysoká škola vykonává za úplatu činnost navazující na její vzdelávací a vedeckou, výzkumnou, vývojovou, umeleckou nebo další tvurčí činnost nebo činnost sloužící k účinnejšímu využití lidských zdroju a majetku. Doplňková činnost nesmí ohrozit kvalitu, rozsah a dostupnost činností, k jejichž uskutečňování byla verejná vysoká škola zrízena.
(3) Verejná vysoká škola není oprávnena k prevzetí ručení za penežitý dluh jiné osoby a ke zrízení zástavního práva k nemovitosti. Verejná vysoká škola není oprávnena se stát společníkem verejné obchodní společnosti nebo komplementárem komanditní společnosti. Dále verejná vysoká škola není oprávnena vkládat do obchodní společnosti nebo družstva nemovité veci nabyté do vlastnictví verejných vysokých škol z vlastnictví státu a poskytnutou dotaci podle § 18 odst. 3. Podmínkou penežitých a nepenežitých vkladu do právnických osob je stanovení pravidel vnitrním predpisem verejné vysoké školy.
(4) Stát neručí za závazky verejné vysoké školy.
(5) Verejná vysoká škola účtuje v soustave podvojného účetnictví, ve kterém je povinna
dusledne oddelit náklady a výnosy spojené s doplňkovou činností. V ostatním platí pro verejnou vysokou školu obecné predpisy o účetnictví.[11]
(6) Za účelné využívání dotací a jejich vyporádání se státním rozpočtem a za rádné hospodarení s majetkem verejné vysoké školy je ministrovi odpovedný rektor.

Ďalší povinnosti verejné vysoké školy

(1) Verejná vysoká škola je povinná

a) každoročne vypracovat, pŕedložit ministerstvu a jako neperiodickou publikaci[12] zveŕejnit

výroční zprávu o činnosti a výroční zprávu o hospodaŕení vysoké školy v termínu a forme, kterou stanoví ministr opatrením zveŕejneném ve Vestníku ministerstva,
b) vypracovat, projednat s ministerstvem a zveŕejnit dlouhodobý zámer verejné vysoké školy v termínu a forme, kterou stanoví ministr,
c) poskytovat Akreditační komisi a ministerstvu na jejich žádost ve stanovených termínech a bezplatne informace potrebné pro jejich činnost podle tohoto zákona,
d) poskytovat uchazečum o studium, studentum a dalším osobám informační a poradenské služby související se studiem a s možností uplatnení absolventu studijních programu v praxi,
e) činit všechna dostupná opatrení pro vyrovnání príležitostí studovat na vysoké škole,
f) provádet pravidelne hodnocení činnosti vysoké školy a zveŕejňovat jeho výsledky.

(2) Výroční zpráva o činnosti veŕejné vysoké školy obsahuje mimo jiné:

a) pŕehled činností vykonávaných v kalendáŕním roce,
b) výsledky hodnocení činnosti vysoké školy,
c) zmeny vnitŕních pŕedpisu a zmeny v orgánech vysoké školy, k nimž došlo v prubehu roku,
d) další údaje stanovené správní radou veŕejné vysoké školy.

(3) Výroční zpráva o hospodaŕení veŕejné vysoké školy obsahuje mimo jiné:

a) a) roční účetní záverku a zhodnocení základních údaju v ní obsažených,
b) b) výrok audítora k roční účetní záverce, pokud byla auditorem oveŕena,
c) pŕehled o penežních pŕíjmech a výdajích,
d) pŕehled rozsahu pŕíjmu a výnosu v členení podle zdroju,
e) vývoj a konečný stav fondu,
f) stav a pohyb majetku a závazku,
g) úplný objem nákladu v členení na náklady pro plnení činností doplňkových a ostatních.

(4) Výroční zpráva o činnosti a výroční zpráva o hospodaŕení, dlouhodobý zámer veŕejné vysoké školy a výsledky hodnocení činnosti veŕejné vysoké školy musí být veŕejne pŕístupné.

HLAVA II

SOUČÁSTI VEREJNÉ VYSOKÉ ŠKOLY

Členení verejné vysoké školy

(1) Verejná vysoká škola se múze členit na tyto součásti:

a) fakulty,
b) vysokoškolské ústavy,
c) jiná pracovište pro vzdelávací a vedeckou, výzkumnou, vývojovou, umeleckou nebo další tvúrčí činnost nebo pro poskytování informačních služeb, d) účelová zarízení pro kulturní a sportovní činnost, pro ubytování a stravování zejména členú akademické obce nebo k zajišt'ování provozu školy.

(2) Vnitrní predpisy součástí musíbýt vsouladu s vnitrními predpisy verejné vysoké školy.

D íl 1 Fakulta

Fakulta

(1) Fakulta uskutečňuje nejméne jeden akreditovaný studijní program a vykonává vedeckou, výzkumnou, vývojovou, umeleckou nebo další tvúrčí činnost.
(2) Na fakulte se ustavuje samosprávný zastupitelský akademický orgán. Fakulta má právo používat vlastní akademické insígnie a konat akademické obrady.
(3) O zrízení, sloučení, splynutí, rozdelení nebo zrušení fakulty rozhoduje na návrh rektora akademický senát verejné vysoké školy. Toto rozhodnutí je podmíneno souhlasným stanoviskem Akreditační komise.

Práva fakulty

(1) Orgány fakulty mají právo rozhodovat nebo jednat jménem verejné vysoké školy v techto vecech týkajících se fakulty:

a) tvorba a uskutečňování studijních programú,
b) zamerení a organizace vedecké, výzkumné, vývojové, umelecké nebo další tvúrčí činnosti,
c) pracovneprávní vztahy,
d) habilitační rízení a rízení ke jmenování profesorem v rozsahu stanoveném tímto zákonem,
e) zahraniční styky a aktivity,
f) ustavování samosprávných akademických orgánu fakulty a vnitŕní organizace fakulty, pokud tento zákon nestanoví jinak,
g) nakládání s pridelenými finančními prostŕedky,
h) doplňková činnosta nakládání s prostŕedky získanými z této činnosti.

(2) Orgány fakulty rozhodují v dalších vecech verejné vysoké školy, pokud jim rozhodování o nich sveŕí statut verejné vysoké školy.

Orgány fakulty

(1) Samosprávnými akademickými orgány fakulty jsou

a) akademický senát fakulty,
b) dekan,
c) vedecká rada fakulty,
d) disciplinární komise fakulty.

(2) Ďalším orgánem fakulty je tajemník.

(3) Akademickou obec fakulty tvoŕí akademičtí pracovníci pusobící na této fakulte a studenti zapsaní na této fakulte.

Akademický senát fakulty

(1) Akademický senát fakulty je jejím samosprávným zastupitelským akademickým orgánem. Má nejméne devet členu, z toho nejméne jednu tretinu a nejvýše jednu polovinu tvoŕí studenti. Členy akademického senátu fakulty volí ze svých ŕad členové akademické obce fakulty. Volby jsou rovné, pŕímé, s tajným hlasováním. K platnosti voleb je tŕeba účasti nejméne 30 % členu akademické obce fakulty. V pŕípade, kdy účast členu akademické obce bude nižší, budou se volby opakovat. Nebude-li ani vtakovémto pŕípade požadovaná účast členu akademické obce splnena, volby se budou opakovat bez ohledu na účast členu akademické obce. Vnitŕní pŕedpis fakulty stanoví zejména počet členu akademického senátu, zpusob jejich volby a zpusob volby pŕedsedy akademického senátu, orgány akademického senátu a zpusob jejich ustavování a duvody zániku členství v akademickém senátu a pŕípadnou neslučitelnost členství v akademickém senátu s výkonem jiných funkcí.

(2) Členství v akademickém senátu je neslučitelné s funkcí rektora, prorektoru, dekanu a prodekanu.

(3) Funkční období jednotlivých členu akademického senátu fakulty je nejvýše tŕíleté. Funkční období všech členu akademického senátu fakulty skončí, jestliže akademický senát po dobu šesti mesícu nekoná podle § 27. Dekan nejpozdeji do 30 dnu vyhlásí nové volby.

(4) Zasedání akademického senátu fakulty jsou verejné prístupná. Dekan nebo v jeho zastoupení prodekan má právo vystoupit na zasedání, kdykoliv o to požádá. Na žádost dekana je predseda akademického senátu povinen bezodkladné svolat mimorádné zasedání akademického senátu fakulty.

§27

1) Akademický senát fakulty

a) na návrh dekana rozhoduje o zrízení, sloučení, splynutí, rozdelení nebo zrušení fakultních pracovišť,
b) schvaluje návrh vnitrních predpisu fakulty,
c) schvaluje rozdelení finančních prostredku fakulty predložené dekanem a kontroluje jejich využívání,
d) schvaluje výroční zprávu o činnosti a výroční zprávu o hospodarení fakulty predloženou dekanem,
e) schvaluje podmínky pro prijetí ke studiu ve studijních programech uskutečňovaných na fakulte,
f) schvaluje návrh dekana na jmenování a odvolání členu vedecké rady fakulty a disciplinární komise fakulty,
g) usnáší se o návrhu na jmenování dekana, poprípade navrhuje jeho odvolání z funkce,
h) schvaluje dlouhodobý zámer vzdelávací a vedecké, výzkumné, vývojové, umelecké nebo další tvurčí činnosti fakulty vypracovaný v souladu s dlouhodobým zámerem verejné vysoké školy po projednání ve vedecké rade fakulty.

(2) Akademický senát fakulty se vyjadruje zejména

a) k návrhum studijních programu uskutečňovaných na fakulte,
b) k zámeru dekana jmenovat nebo odvolat prodekany.

(3) O návrzích zejména podle odstavce 1 písm. g) se akademický senát fakulty usnáší tajným hlasováním. Návrh na jmenování dekana je prijat, jestliže se pro nej vyslovila nadpoloviční vetšina všech členu akademického senátu fakulty; návrh na jeho odvolání je prijat, jestliže se pro nej vyslovily nejméne tri petiny všech členu akademického senátu.

Dekan

(1) V čele fakulty je dekan; jedná a rozhoduje ve vecech fakulty, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2) Dekana jmenuje a odvolává na návrh akademického senátu fakulty rektor.
(3) Rektor muže odvolat dekana z vlastního podnetu, a to pouze se souhlasem akademického senátu fakulty a akademického senátu verejné vysoké školy v prípade, kdy dekan závažným zpusobem neplní své povinnosti nebo závažným zpûsobem poškozuje zájem vysoké školy nebo fakulty.
(4) Funkční období dekana je tríleté. Funkci dekana muže tatáž osoba vykonávat na téže fakulte nejvýše dve po sobe bezprostredne jdoucí funkční období.
(5) Dekana zastupují v jím určeném rozsahu prodekani. Prodekany jmenuje a odvolává dekan.

Vedecká rada fakulty

(1) Členy vedecké rady fakulty jmenuje a odvolává dekan.
(2) Členové vedecké rady fakulty jsou významní predstavitelé oboru, v nichž fakulta uskutečňuje vzdelávací a vedeckou, výzkumnou, vývojovou, umeleckou nebo další tvurčí činnost. Nejméne jedna tretina členu jsou jiné osoby než členové akademické obce verejné vysoké školy, jejíž je fakulta součástí.
(3) Predsedou vedecké rady fakulty je dekan.

(1) Vedecká rada fakulty

a) projednává dlouhodobý zámer vzdelávací a vedecké, výzkumné, vývojové, umelecké
nebo další tvurčí činnosti fakulty vypracovaný v souladu s dlouhodobým zámerem verejné vysoké školy,
b) schvaluje studijní programy, které mají být uskutečňovány na fakulte,
c) vykonává pusobnost v habilitačním rízení a v rízení ke jmenování profesorem v rozsahu stanoveném tímto zákonem.

2) Vedecká rada fakulty se vyjadruje k otázkám, které jí predloží dekan.

Disciplinárni komise fakulty

(1) Členy disciplinární komise fakulty a jejího predsedu jmenuje dekan z rad členu akademické obce fakulty. Polovinu členu disciplinární komise fakulty tvorí studenti.
(2) Funkční období členu disciplinární komise fakulty je nejvýše dvouleté.
(3) Disciplinární komise fakulty projednává disciplinární prestupky studentu zapsaných na fakulte a predkládá návrh na rozhodnutí dekanovi.

Tajemnik

(1) Tajemnik ridi hospodárení a vnitŕní správu fakulty v rozsahu stanoveném opatrením dekana.
(2) Tajemníka jmenuje a odvolává dekan.

§33

Vnitŕní predpisy fakulty

(1) Vnitŕní predpisy fakulty upravují záležitosti fakulty spadající do její samosprávné pusobnosti a její vztah k verejné vysoké škole, pokud nejsou upravený zákonem.

(2) Vnitŕními predpisy fakulty jsou

a) statut fakulty,
b) studijní a zkušební ŕád fakulty, pokud se fakulta neŕídí studijním a zkušebním ŕádem verejné vysoké školy,
c) stipendijní ŕád fakulty, pokud se fakulta neŕídí stipendijním ŕádem veŕejné vysoké školy,
d) volební a jednací ŕád akademického senátu fakulty,
e) jednací ŕád vedecké rady fakulty,
f) disciplinární ŕád pro studenty,
g) další pŕedpisy, pokud tak stanoví statut fakulty.

(3) Na obsah statutu fakulty se vztahuje pŕimeŕene § 17 odst. 2.

(4) Vnitŕní pŕedpisy teologických fakult se pŕedkládají ke schválení akademickému senátu vysoké školy po jejich schválení pŕíslušnou církví nebo náboženskou společností, pokud je povinnost schválení zakotvena ve vnitŕních pŕedpisech této církve nebo náboženské společnosti.

D íl 2

Vysokoškolský ústav

§34

(1) Vysokoškolský ústav vykonává vedeckou, výzkumnou, vývojovou, umeleckou nebo další tvurčí činnost a muže se podílet na uskutečňování akreditovaných studijních programu nebo jejich částí.
(2) O zŕízení, sloučení, splynutí, rozdelení nebo zrušení vysokoškolského ústavu rozhoduje na návrh rektora akademický senát veŕejné vysoké školy.
(3) V čele vysokoškolského ústavu je ŕeditel, kterého jmenuje a odvolává rektor.
(4) Reditei vysokoškolského ústavu je oprávnén jednat jménem verejné vysoké školy pouze ve vëcech, o nichž to stanoví vnitŕní predpis této školy.
(5) Reditei vysokoškolského ústavu jmenuje se souhlasem akademického senátu verejné vysoké školy vedeckou radu nebo umeleckou radu nebo na neuniverzitní škole akademickou radu vysokoškolského ústavu (dále jen "vedecká rada vysokoškolského ústavu"), pro kterou platí § 29 a 30 pŕiméŕené.

Díl 3

Vysokoškolský zemedelský nebo lesní statek

§35

(1) Vysokoškolský zemedelský nebo lesní statek je pracovište verejné vysoké školy, kde se uskutečňuje praxe studentu studijních programu v oblasti zemedelství, veterinárního lékaŕství a hygieny nebo lesnictví a v návaznosti na tyto studijní programy se vykonává výzkumná nebo vývojová činnost.
(2) O zŕízení, sloučení, splynutí, rozdelení nebo zrušení vysokoškolského zemedelského nebo lesního statku rozhoduje na návrh rektora akademický senát verejné vysoké školy.
(3) V čele vysokoškolského zemedelského nebo lesního statku je ŕeditel, kterého jmenuje a odvolává rektor.
(4) Reditel vysokoškolského zemedelského nebo lesního statku je oprávnen jednat jménem veŕejné vysoké školy pouze ve vecech, o nichž to stanoví vnitŕní pŕedpis této školy.

Z dúvodovézprávy

Tato čás je vénována výhradné verejným vysokým školám. Verejné vysoké školy se zrizují a zrušují jediné zákonem (§ 12), rozhodnutí je tedy vyhrazeno Parlamentu.

V § 14 se stanoví, jakým zpùsobem se múže verejná vysoká škola členit, pritom je postaráno i o potrebnou ingerenci státu (§ 14 odst. 2), což souvisí i s poskytováním stálé dotace ze státního rozpočtu.

Pùsobnost vysoké školy uvedená v § 15 je označena jako "samosprávná pùsobnost", aby bylo jasné, že do výkonu této pùsobnosti múže stát zasahovat jen na základé zákona, v jeho mezích a zpùsobem zákonem stanoveným (§ 15 odst. 3), tedy pri splnéní téch podmínek, které jsou obecné stanoveny pro uplatňování státní moci (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Vychází se z toho, že verejné vysoké školy jsou verejnoprávní samosprávné korporace právné od státu odlišné, vztahy mezi nimi a státem jsou proto vztahy právními (nejde tu tedy o vztah nadrízenosti či podrízenosti).

Akademický senát verejné vysoké školy (§ 17) je pojat jako zastupitelský orgán akademické obce. Navrhuje se, aby zákon studentám zaručil nejméné jednu tretinu míst v senátu (dosavadní zákon prenechává rešení této otázky statutu vysoké školy), studenti mají mít možnost reálné ovlivňovat správu vysoké školy, současné však za ni nést i spoluodpovédnost, čímž se jim umožní získat zkušenosti dôležité pro jejich pozdéjší společenské uplatnéní.

V § 18 jsou uvedeny véci akademickému senátu vyhrazené. Pritom se počítá i s verejnými vysokými školami, které se nečlení na fakulty, jakož i s tím, že v nékterých prípadech studenty prijímá prímo vysoká škola, ačkoliv se na fakulty člení.

Rektor je čelním akademickým funkcionárem verejné vysoké školy, jejím predstavitelem navenek. Rozhoduje a jedná ve všech vécech školy, které nejsou tímto zákonem nebo statutárním predpisem školy svéreny do pôsobnosti jiných orgánu (§ 19 a 20). Rektora jmenuje, popr. odvolává president republiky, vždy však jen na návrh akademického senátu (takové rozhodnutí presidenta vyžaduje podle čl. 63 odst. 3 Ústavy ke své platnosti spolupodpis predsedy vlády nebo jím povéreného člena vlády). Prorektori (§ 22) jsou zástupci rektora pri výkonu jeho pôsobnosti a vlastní pôsobnost nemají.

Védecká (na vysokých školách uméleckého zamérení umélecká) rada verejné vysoké školy není zastupitelským, nýbrž odborným orgánem školy (§ 23 a 24). Její členy jmenuje a odvolává rektor po projednání záméru v akademickém senátu (srv. § 18 odst. 3 písm. b) návrhu).

Disciplinární rízení se studentem, který se dopustil disciplinárního prestupku (srv. § 98 - 101 návrhu), provádí disciplinární komise fakulty (§ 45 návrhu), pokud se verejná vysoká škola na fakulty člení, jinak je provádí disciplinární komise verejné vysoké školy (§ 25). V zájmu objektivity rízení se navrhuje, aby komise méla paritní složení (polovina studenti, polovina ostatní členové akademické obce). Komise o disciplinárním prestup ku sama nerozhoduje, svôj návrh na rozhodnutí predkládá dékanovi, popr. rektorovi. Členy disciplinární komise jmenuje rektor, ke jmenování je však treba souhlasu akademického senátu (§ 18 odst. 1 písm. e) návrhu).

Kvestor (§ 26) rídí hospodarení a vnitrnísprávu verejné vysoké školy. Jmenuje a odvolává jej rektor po projednánísvého záméru v akademickém senátu (§ 18 odst. 3 písm. d) návrhu).

Své vnitrní záležitosti upravuje verejná vysoká škola v mezích zákona samostatné vlastními statutárními predpisy (§ 27), které jsou v návrhu vypočteny jen príkladmo (vypočtené statutární predpisy je škola povinna prijmout - §65 návrhu). Statutární predpisy verejné vysoké školy schvaluje její akademické senát (§ 18 odst. 1 písm. b) návrhu), k jejich platnosti je však ješté treba registrace Ministerstvem školství, pri níž se zkoumá pouze, zda neodporujízákonu nebo jinému právnímu predpisu (srv. § 62 návrhu).

Jak již bylo uvedeno v obecné části dôvodové zprávy, verejná vysoká škola je podle návrhu právnickou osobou zpôsobilou mít vlastní majetek (§ 28). Pravidla hospodarení s majetkem školy stanoví její statutární predpis, který môže též určit prípady, kdy pro nakládání s tímto majetkem není nutný predchozísouhlas akademického senátu (béžné hospodarení apod.). K platnosti závažných majetkoprávních ôkonô verejné vysoké školy se však vyžaduje ješté schválení Ministerstvem školství, které zamýšlený ôkon posuzuje pouze z toho hlediska, zda by jím nebylo ohroženo plnéní ôkolô školy (§ 63 návrhu). Stejné jako v pfîpadë registrace statutárního predpisu jde i v tomto pfîpadë o rozhodnutí vydávané ve správním rízení (srv. § 140 návrhu), proti nëmui je prípustná právni obrana podie obecných zásad. Dúvody prípadného odeprení schválení by tedy museiy být v rozhodnutí konkrétnë uvedeny.

Také financování a finanční hospodarení verejné vysoké školy musí být upraveny vzhledem k tomu, že jde o verejnoprávní korporaci (§ 29, 30), která plní verejnë prospëšné úkoly. Celkovou výši stálých dotací pro všechny verejné vysoké školy stanoví každoročnë Poslanecká snëmovna ve státním rozpočtu schvalovaném zákonem (čl. 42 Ústavy). Hlediska pro určení dotací jednotlivým verejným vysokým školám stanoví ministr školství podle zásad uvedených v zákonë, v rámci takto stanovených obecných hledisek má každá verejná vysoká škola nárok na stálou dotaci ze státního rozpočtu.

Podle § 94 odst. 3) návrhu má mít student právo na stipendium z prostredkú vysoké školy, splní-li podmínky pro jeho priznání stanovené ve stipendijním rádu (tj. statutárním predpisu). Navrhuje se proto, aby fakulta (srv. § 47 návrhu) a popr. i verejná vysoká škola (§ 31) povinnë vytvárely svúj stipendijnífond sloužící tomuto účelu.

Verejné vysoké školy poskytují obecnë prospëšné služby v oblasti vysokoškolského vzdëlávání, navrhuje se proto, aby požívaly obdobné daňové, poplatkové a celní úlevy, jako obecnë prospëšné společnosti ve smyslu zákona č. 248/1995 Sb. (§ 33). Pri této formulaci není nezbytnë zapotrebí, aby jednotlivé daňové a další zákony byly výslovnë novelizovány.

Závažnou otázkou jsou mzdové pomëry zamëstnancù verejných vysokých škol. Podle dosavadní úpravy nejsou pracovníci vysokých škol (a to ani jejich učitelé) zamëstnanci státu, nýbrž zamëstnanci jednotlivých vysokých škol (soukromoprávní pomër podle zákoníku práce). Jejich platové pomëry se rídí zákonem č. 143/1992 Sb., o platu a odmënë za pracovní pohotovost v rozpočtových a v nëkte^ch dalších organizacích a orgánech, ve znënîpozdëjších predpisú, a provádëcími právními predpisy k nëmu. Premënou vysokých škol v pmvnë samostatné verejnoprávní korporace se na në tento zákon pre stane vztahovat. Protože mají plnit verejné úkoly a vzhledem k jejich financování predevším z prostredkú státního rozpočtu je treba zachovat verejnoprávní regulaci odmëňování jejich zamëstnancú. Navrhuje se proto v tomto smëru odkázat na zvláštnízákon (§ 34). Tím by byl zákon č. 143/1995 Sb., v nezbytném rozsahu novelizovaný tak, jak je uvedeno v § 142 návrhu.

ÜenënÎ verejné vysoké školy je obecnë upraveno v § 14 návrhu. Nejdúlež^jší součástí verejné vysoké školy je její fakulta (§ 35 - 47). Na rozdíl od dosavadního zákona fakulta nemá být samostatnou právnickou osobou (dosavadní rešení vyvolává nejasnosti a potíže, protože vyvolává dojem, jako kdyby vysoká škola byla jakousi federací fakult). Zákon jí však chce zaručit právo na samosprávu uvnitr vysoké školy a zajistit její motivaci i ve vëcech finančních (srovnej § 32 návrhu, podle nëhož príjmy verejné vysoké školy dosahované prostrednictvím fakulty slouží v zásadë jen potrebám rozvoje této fakult y).

Fakulta má svoji akademickou obec, své orgány a funkcionáre, obdobnë jako vysoká škola sama.

[...]


[1] Prevzato z duvodové zprávy.

[2] § 5 odst. 3 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znéní zákona č. 117/1994 Sb.

[3] § 26 odst. 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o danich z prijmú, ve znéni pozdéjšich predpisu. 16

[4] § 1 odst. 2 písm. a) a § 2 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb., o

[5] § 124 odst. 1 a 2 zákoníku práce

[6] Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znení zákona č. 44/1994 Sb.

[7] Napr. § 255 a 258 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znení pozdejších predpisu, § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znení pozdejších predpisu, § 268 zákona č.513/1991 Sb., obchodní

[8] § 18 odst. 2 zákona č. 1/1992 Sb., o mzde, odméné za pracovní pohotovost a o prümérném výdélku. 18

[9] § 5 odst. 2 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodareni s rozpočtovými prostredky České republiky a obci v České republice (rozpočtová pravidla republiky).

[10] §26 až 33 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znëni pozdéjšich predpis! 19

[11] Napr. zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znéní pozdéjších predpisu.

[12] Zákon č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích.

Details

Pages
141
Year
2010
ISBN (eBook)
9783640660506
ISBN (Book)
9783640661114
File size
1.7 MB
Language
Czech
Catalog Number
v153674
Grade
Tags
Rechtsregelung Hochschulwesens Tschechischen Republik

Author

Share

Previous

Title: Rechtsregelung des Hochschulwesens in der Tschechischen Republik